Kovandovic Karel

Zemřela tchýně a do hrobu dána,
peníze pro ní zůstaly,
i přicházeli lidé každičkého rána,
a peníze ty hledaly.

I nasrala se milá tchýně,
duše její se vrátila,
a vtělila se v Kovandovic Karla,
jímž Mohylu svou zakryla.

Poznali lidi Kovandu po dechu,
poznali ho a klesali,
a prostého chlápka v němž znajíc neplechu,
ožralou jedním nazvali.

Kovando, vlasti naší nemilé,
ty sprosté tvoje pověsti,
našel jsem tebe na dávné mohyle,
kam tě mám ale odvésti?

Do kozelce tě zavážu,
ozdobně lanem ovinu,
do širých bas cestu ti ukážu,
kde poslední najdeš hodinu.

Snad, že se najde dcera mateřina,
jíž hnusný dech tvůj zavoní,
snad, že i najdeš některého syna,
jemuž se kolena podlomí.