Horký den.

Slunce,
září, sálá ,žhne,
palčivá koule na obloze,
každý chloupek na pokožce,
zlatý, zlatý žhavou výhní,
tisíce pichlavých jehel,
vázne v kůži.

Jsem štír,
ležím na balvanu,
pod sebou rozehřátou skálu,
chladem tak ztrnulé tělo,
se zvolna rozehřívá,
jak prolíná teplo,
narůstá síla.

Teplo,
zaplavuje,
celou mne prostupuje,
ááách, póry vydechují vláhu,
každý milimetr ozařuje,
blažená nabírám,
hřejivost.

Ležím,
bez pohnutí,
má strnulá nehybnost,
pokouší a provokuje, dotek láká,
svádí ta zvláštní krása,
či snad tajemnost,
štíra...