Duha

DUHA

Na nebi malíř maluje bránu,
barevnou používá k tomu škálu
Slunce svítí mu na jeho nekonečný papír
a z mraků voda se valí

Maluje mou oblíbenou barvou,
barvou,
která jakoby byla nevinná,
barvou,
co vodu a moře mi připomíná

Srdce mi samou nervozitou tepe,
jak na poplach mi dává zprávu,
že teď nemám strach
Barevnou bránu jsem zamknula na tři sta západů,
za dveřmi nechala jsem nejistotu,
možná ne ale napořád