Smrt...

Umírám, vše tet´ už chápu.
Umírám, cítím tu pachuť.
Je to chuť strachu.
Umírám, je to strach z konce.
Co bude dál?

Umírám, nevidím tebe.
Umírám, ty půjdeš do nebe.
Umírám, je tu ta zrůda.
Umírám, těžká je půda.
Nebe tu není. D´ábel se směje.

Umírám, co jsem to proved?
Umírám, chci tu mit tebe.
Umírám, a ty teť se mnou.
Umíráš, všichni ať zhebnou.
Umírám, a už je to jedno.
Umírám, tohle je peklo.

Umírám, a to tvojí vinou.
Nevidíš, že nechci mít jinou.
Umírám, chci to vzít zpátky.
Umírám, s kusem látky,
co sebral tvůj dech.
A na konci cesty
se utopíš ve vlastních snech.

Já zůstávám v tomhletom světě,
ve kterém jen zlo tady kvete.
Vidím jen temnotu.
Vidím jen tmu.
Láska, tak ta ve mě zemřela.
Je pohřbena tmou.
Sám jsem si zabil lásku svou.

V tobě však kvete dál,
jak jarní louka.
Však oči teť zavřela,
čím tedy kouká?
Srdcem?
Tím které přestalo bít?
Tím které jsem zabil?
Nevím.
Však jisté je,
že zhynu vlastni vinou.
Že jsem zabil svou lásku jedinou.

Zakopána pod zemí těžkou tet´ spíš.
A já umírám, nenajdu skrýš.
Nenajdu skrýš před smrtí.
Ona mě jednou pohltí.
Ale kdy?
Nevím.
Čekám.
Brečím.
Má duše umírá...