Balada o tvém osudu

Když naše oči, nevidí ten jas
A světlo svící, probudí jej v nás
Když moře zašeptá, naději poslední
Jen ty uvidíš krásu nevšedních dní

Když z oka k zemi, slza k slze spadne
A poslední růže v zoufalství uvadne
V tu chvíli můžeš slyšet naše slova
Která ti říkají: „Nespleť se znova“

Až zhasne plamínek poslední naděje
Až růže uvadne, země se zachvěje
Až tehdy uslyšíš, podruhé naše slova:
„Prosím tě, dívko, nespleť se znova!“

Když z nebe spadne kapka deště
A ty chceš osud svůj slyšet ještě
Zbývá už pouze možnost jedna…
A ty chceš vědět proč lhala vědma…

Proč je tvůj život takhle krátký
A má tak daleko od pohádky
Proč jen máš skončit, aniž bys začala
Proč skáčeš tak, jak to chce píšťala

A já mám odpověď, a ty to víš
Proto ses vydala hledat mou skrýš
Jenže říct ti, co tě čeká
To není osud pro člověka

Tak odpusť prosím, té jež ti radila
A hledej dál, má dívko spanilá
Na tobě leží, osud všech lidí
Jinak tvé oči konec náš uvidí…