Proud...

Vznešený klid starce v čele stolu…
Dává mi tušit, že tam někde je ctnost…
Já jsem tak rád, že zase jsme spolu…
Mistře, té pokory není už dost?

Já skloniv se k zemi nevidím nebesa…
V hroudě, teď vidím celý svět…
A pro mou zemi srdce zas zaplesá…
Mé vlasti, když vidím růst květ…

Chráním jej svým tělem…
Neduje naň vítr a nestrhne jej proud…
Pluji s ním k tváři jsoucna čelem…
Jen národ smí nademnou vyřknout svůj soud…

Pro ty jež svou krví udělali z kusu země vlast…
Pro ty jež zrodí se příště snad…
Není mi těžko břímě na ramena klást…
…snad dokonce to dělám rád…

Po proudu světa nesu v srdci otčinu…
Netříštím příboj o svá záda…
Jen chráním květ mé země proti zločinu…
Jen řekni vlasti – co bys ráda?