jarní květ

Když jarní květ
mladý byl
svět zářil
on měl dost sil
na cestu se dát
neotáčet se vzad.

Však neodešl
zůstal stát
vyšlapanou cestou
nechal se hnát
tupost stád
diktovala řád.

Dnes když podzim lačný
žene ho krutě z chvil
vše zaplatil by za to
by tenkrát jinak žil.

Smutný šedý stařec
teď ví už žel
že cestu srdcem
tenkrát volit měl
klenot věčný v nitru žehnat
za stádem se nikdy nehnat.

Úprk myšlenek
světů rej
marnost, pláč a beznaděj
vše ve světle se topí teď
vše světlo je
tak k němu leť!