Souhvězdí

Po lehounku u andělských křídel,
hraji si s listy z dalekých hvězd,
u ohýnku z posledních třpytů srdce,
jen pozoruji i ladnou hru dvou souhvězdích.

K zemi, uprostřed ničeho, sestoupil anděl,
u vytržení jen vzhlížel jsem na něj,
ukázal k obloze, kde plno hvězd stále jest,
„ Hraj si, dej hvězdám tvar!“ Pravil…

Neváhal jsem, hned do rukou jsem jejich třpyt vzal,
tato sem, tamta tam, zde zůstane ta samá,
dlouho dobu hrál jsem si,
než postřehl jsem jejich pravý tvar.

Když vše už bylo hotovo, anděl opět přilétl,
podíval se, přikývl a pravil dále:
„ Teď jen jména jim dej,
která na věky ponesou!“ Odlétl…

Nedlouhou dobu jsem přemýšlel,
hned na jazyku měl jsem jejich jména:
„ Mája, Bára…“