Testament...

Pro ten veliký smutek mé knihy ať dají těm, kdož písma neznají...
Z bolesti mojí ať mé kresby dají slepým...
Navzdory mě nechť mé verše řeknou hluchým...
Beze mne mé sny ať dají těm, kdož spáti nemohou...

Neplač mami nad hrobem!

Hleď ať vlajky trojbarevné k nebi stoupají...
Nermuť se věkem, nezvi mne lepým...
Práchnivé kosti se starou duší se srdcem stuchlým...
Rozesít dej ve čtvero koutů vlastí, jež zase stojí na nohou.

Neplač sestro nad hrobem!

Máš stejnou sílu naší krve...
Začni tam, kde já skončil prve...
Nedej se zmást, že vše je marnost jen...
Sílu a čest nedej nikdy v plen...

Neplač má milá nad hrobem!

Raduj se ze svého mládí...
Nerada bys se mnou zestárla, to mi věř!
Světa nedbej, když sám se sebou se vadí...
Vrhni se v něj a kupředu běž!

Já teď jdu tam, kam jsem sám chtěl!
Se smrtí hrdou tančit jsem šel...

Už vidím je stát v posvátném háji.
Kotle duní. Kladiva a sekery třímají v rukou.
Perun mi pokyne, Radegast se usmívá, Triglav kývne, Svagor se trochu mračí, Tišic s Velesem si mne prohlížejí, Morana mne doprovází, Sláva cudně klopí zrak a další z našich tam pod stromy stojí, já je vidím ano je to tak!