Pro Tebe

Chybíš mi,
když nemám Tě u sebe,
rozplývám se blahem,
když mohu ležet u Tebe.

V Tvé přítomnosti,
mám vždy dobrou náladu,
té však není nikdy dosti,
když Ty tu nejsi...

Připadám si jak víla,
co říkáš mi,
a Tvá mistrovská díla,
do mysli vkládáš mi.

Když vzpomenu si,
jak učíš mne skládat,
je mi hned jasné,
že necháš mne hádat.

Hádat,co v té básni bude,
pro koho je,
a kdes' vymýšlel ji všude.

Když společně vymyslíme metafor,
blikne už jen semafor.
O dvojsmyslech mluvíme
a o ruku se dělíme.

Je to krásné,
když máš na koho se obrátit,
a je ti jasné,
že nenechá tě odradit.

Jsi to Ty,kdo dává mému životu
smysl jít dál,
aby ještě žít nepřestal.
A naše setkání,nechávám si jako zaslouženou dobrotu...