Zkusila jsem smrt

Rosa mi stékala po tváři
Tma tak jasná jako když slunce zazaří
Černo a nic, černo a konec
To světu a mne zazvonil zvonec

Zemřela jsem v klidu a míru
Šaty mi šili na moji míru
Skončila jsem v černé rakvi
Skončila jsem tak, kde jak já, tak vy

Už neuvidím slunce, už neuvidím hvězdy
Už nepozřu nebe jako s tebou tehdy
Když si mi říkal jak plavé mám vlásky
Jak neumím pořádně vyslovovat souzvučné hlásky

Smál si se jak mne to štve, tak se urážím
Jak jsem tvrdila, že tolik nevážím
Že tancovat umím a zpívat ne
Jaký je klid, když nejsi ode mne

A Já se smála tvé ironii a kárala tě za ni
A ted je konec a ted je po ní
Už neuslyším, jak si utahuješ z jiných
i Jak se koukáš po jiných

Už neuvidím tvůj fotogenický pohled
Už nebudu obdivovat tvůj všeobecný rozhled
Už neucítím tvůj rychlý a teplý dech
Když ležíš semnou v posteli na zádech.

Jak se asi teď tváříš, jak asi vypadáš,
Koho asi teď slovně zase napadáš
Co asi budeš dělat v noci beze mne
Když já nebudu už nikdy u tebe.

Kéž by si zapomněl že jsem kdy byla
Že jsem s tebou kdysi žila
I já chci zapomenout na tebe
A žít v pekle bez sebe

Bdít tak jako jiný člověk
Prožít zase celý pravěk
Romantismus rokoko
Kubismus i baroko

Trpět v teple za svůj hřích
Trpět za to, že jsem já

Odešla jsem bez sebe, bez tebe i bez nebe
Odešla jsem sama a navěky
Odešla jsem pro chtíč a hlouposti
Odešla jsem v tichosti a němosti

Vlastně nevím proč to všechno
Proč tu ležím jen a tak
Jen jsem chtěla okusit to
Čemu se říká smrt