Čas

Jsem sama v temném pokoji,
rány v srdci se mi nehojí,
zrada se tam pořezala,
krvavou stopu mi ponechala.

Ale pomalu se léčím,
žít se zradou se učím,
i když vlastně léčí mě někdo jiný,
je to ten, kdo nemá rád splíny.

Někdy je přítel, co pohladí,
smát se s ním mi nevadí,
někdy zase zasadí ránu bodavou,
ale udrží mě vždy nad vodou.

Čas je ten přítel, co léčí,
aby tě mohli zas probodnout meči.