Zase další ráno

Otevřu okno,
malý okno velkýho paneláku.
Čučím na čerstvý odpadky v trávě
naslouchám zpěvu překrmenejch ptáků.

Vítám nový den,
rozkašlu se po ranní cigaretě
chtěla bych svět
shrnout v jedný větě.

Umět říct několika slovy,
jak je život krásnej a jak moc někdy bolí.
Jak je různobarevný
a v něčem černobílý.
Plný enrgie
a někdy vypadá, že mu došly síly.

Otvíráme oči,
abychom je před něčím celý život zavíraly.
Rodíme se s pláčem,
abychom se celý život smáli.

Přicházíme na svět
s jediným velkým pudem - přežít.
A přesto se někteří později rozhodnou
radši nežít.

Máme právo volby
a to nás někdy tíží.
Víme, že čím déle žijeme,
tím víc se konec blíží.

Přesto se umíme smát
dělat bláznivý věci
a vysmívat se osudu
ale je čas si přestat lhát.
Večně tu po ránu otevírat okno nebudu.