Na straně půlnoční
naše temné slunce svítí
obrysy hradeb k nebi ční
v přívalech myšlenek krupobití ...
29.10.2007 17:08:00 | HarryHH
... bojím se zítřka vždycky těžký den ...
... a lehký zdá se za týden ...
29.10.2007 13:02:00 | JardaCH
Zapomenuté rovy na úpatí kostelních hor
oblečené v myších kůžích
a s očima jinak pevně zavřenýma tichem
se pomalu probouzejí k životu
aby svá chladná bedra nastavila
kyticím barevných chryzantém
stříbrným i šiškovým věncům
sušeným smilkům a plamenům vzpomínek
mě je jen smutno …
tak hledím na chodící portréty
bloudící hřbitovem
a říkám si
že nic není dokonalé
-----------------------------------------------------
Co jsem to za člověka
když mi je k smíchu
že vypadají jako flámské gobelíny
a k pláči že jen jednou
Publikoval(a): Marcella, 26.10.2007
29.10.2007 09:54:00 | Jarky
se hend zrána nadopuji analgetikama proti té bolesti ale to jsem zas otupělá těma vedlejšíma účinkama, čily tupá otupělá :-))
29.10.2007 09:47:00 | Jarky
v kostrbatě sešité klíny spánku
Marcelko, tohle je poporodní opis hrází ... snů :-)),
29.10.2007 09:36:00 | Jarky
takové v polosnu napsané, mezidobí nabíraní vědomí...Růženko zakletá, mačety princové čekají, vysvobodit, políbit a probrat až zem jí pod nožkama zaduní, postavit rovně, ty černé hrady jsou synonymem zakletí? !!!
29.10.2007 09:34:00 | Jarky