Ticho

Ticho..
zase to nesnesitelné ticho...
slyšíš?..Ne?

Ale vždyt ticho je docela krásný.. takový.. sněníhodný..

Myslíš? Tak si sedni.. a poslouchej.. nic neslyšíš?

Myslíš ty hlasy?

Jo.. ty strašlivé hlasy, které jakoby z dálky volají: "Tak už konečně žij, žij a buď šťastná! Co ti brání?" Víš.. chci křičet, ale nemůžu.. nejde to.. jako bych ztratila hlas.. a přitom bych tak moc potřbovala ze sebe všechno dostat.. všechny emoce, všechny starosti..

Starosti? Ty a starosti? Já myslela, že si šťastná..

Já a šťastná? Proto tady na tom světě nejstem.. Já tu nesem proto, abych byla šťastná..

A proč tedy?

Sama nevím.. možná za trest..

Pšt!

Co je?

Chci slyšet ticho..

Proč?

Třba mi řekne jak ti pomoct..

Mě? Proč?

Mám tě ráda..

Aha.. ale.. já si to nezasloužím..

Proč by ne?

Jenom všem ničím život..

Tak tohle už od tebe nikdy nechci slyšet.. Co bych tady bez tebe dělala?

Žila.. šťastně žila..

Jak bych mohla týt šťastná, kdybych tě tu neměla?

Docela snadno..

Vždyť si pro mě vším!

To si jenom myslíš.. ani nevíš jak rychle bys na mě zapomněla..

Ty víš, že to není pravda!

Ale..

Pšt! .. chci slyšet ticho!!