Divadlo

Pod pláštěm ze smutku,
oči plné lásky...

Co už není.

Útoky ticha v zármutku,
záchvěvy

starého lpění.

Odváté vzpomínky, včerejší
myšlenky temné co konejší

…prázdno…

Zamlklí andělé rameny pokrčí
Dneska se nehraje,
odpusťte…

A dívka co dívá se bolesti do očí
uzamkne srdce své...
vypustlé.

***