Pár slov

Do ticha řekl jsi
pár slov co vždy všechno změní
A všechno co přetrvá
je stejně prej pouhé lpění…

Rozcestí před tebou, život
a pár útěků od vlastních stínů
Plačící střepy a pramalý důvod
proč přestat je tříštit do dalších splínů

V posteli zármutek,
s chtíčem si klání rozdávají v šeru
však je to jen zámotek
a kdo ví, proč vlastně se peru?

S duší na prodej,
od lidí, v ústraní vlastního stínu
s nápisem – výprodej
hájíš se a za sestru dávno máš vinu

...
Tak utíkej, miláčku, za obzor noci!
chci vidět tvůj temný plášť ve větru hrát…
Tu růži mi nechej, pak půjdu s ní k otci
A povím mu, že stejně…

neměls mě rád.