Šílený učitel

Pod čarodějným květem
vyprávím
tak rád
všem malinkatým dětem
za dne a noci
o žáru moci
básníka.

Sedě i vleže,
nožičky do kříže,
s pusinkou od štětce
nezbedy malíře
čekají.
Těší se.
Z básníka.

Žadoní
o květy pohádek,
skropených vnitřnostmi
rozmilých ptáčků.
A potom korálek
směním jim
v špinavou
zatuchlou hračku.

Smrad z útrob mrtvolek
poznají
děti mé.
Zelený stoupá dým
v ohavný pahorek
červů
a krvavých
slin.

Pro lásku vrazím nůž
do břicha změti!
Křičíš
a rveš kvítek
hnilobný.
Ne!
Já jen rád
vyprávím,
mí malí kmeti,
jsem přece velký kluk

...a mám rád děti!