Síla noci

Vltava je zas temná,
černá a bezedná jako oko ďáblovo.
Chce se mi skončit a začít znova
nanovo.

Stojím zmrzlá s bílými prsty
kdesi u Anděla.
Chtěla bych vypadat svůdně, sebevědomě,
ale nevím jak se to dělá,
je mi nějak cizí, ta ženská řeč těla.

Stojím tu s prsty chladnými
a ztuhlými jak sádrový odlitek.
Zase jeden trapnej noční zážitek.

Bezdomovci jsem darovala poslední cigaretu,
stejně jsem chtěla přestat kouřit.
Ten starej ušmudlanej pán řekl krásnou větu:
"Už jste zkoušela koukat na měsíc
a oči jen tak trochu mhouřit?".

Měl pravdu.
Jako když čučíte do slunce,
schovaný v obrovský černý duchně.
Je vám tak nějak krásně - smutně.

A už mi jede tramvaj,
prázdná až je mi to podezřelý.
Ráno hledám poslední cigáro,
je zapadlý kdesi - pod postelí.