nic se nemusí nazývat jmény

Moje těžká víčka oči překryla,
polibkem jsi naposled má ústa zalila.
Já ještě tvoje teplé dlaně naposledy sevřel v svých
a pak už jenom ustaraně čekal trest za svůj hřích.

A uviděl jsem ve svém hrobě,
šat zlatý krví ztřísněný, co Enitharmon halil vlasy
a v těle držel rej červí.

Tak krásná byla, když se smála, když městem plula zářivá,
teď její tělo, kusy tkání, je jen mrtvola plesnivá.
Jen já se klepu přesvědčením, že smrt je děvka žárlivá.
A hledám život tam kde není, kde přelud už jen přežívá.