Obchodník se smrtí

Osud nás všech je křehounký vlas
Na konec tvůj ještě není ten čas

Krok za krokem ulicí kupředu jdeš
Své oči uslzené pomalu neotevřeš
Děsivé prokletí tvou hlavu tíží
Víš dobře víš že konec se blíží
Jen bída a nouze, nouze a bída
U tebe dokola stále se střídá
Už je to tak zůstal si o samotě
Žiješ jen sám ve svojí nejistotě

Začíná znovu co stokrát se stalo
Stojedenkrát ještě nebylo málo
Támhleta dívka je jako květina
Takhle ta hrůza téměř vždy začíná
Támhle už v dáli oblak se zvedá
Tvářička ruměná náhle je bledá
Smrt si teď jde pro další duši svou
Už není spásy nic není omluvou

Vidíš jen v dáli postavu blížící
Dívenka propadne spánku na ulici
„Stůj smrti prosím nech duši býti
Proč bereš je? Když žádná nepatří ti.“
„Mladíku poslouchej říkám ti znovu.
Tohle je život tak nebraň se tomu.“
Všude teď okolo vítr se zvedá
Smrt už ji sebrala zpátky ji nedá

„Počkej! buď smilná a chvíli ji dej.
S tímhle svým ortelem nepospíchej“
„Nemůžu odstoupit ona už zmírá!
( Mladík je v slzách)
kde je teď všechna ta lidská víra?“
„Jak dlouho říkám ti smrti ty věci?“
„I kdybych chtěla nejde to přeci.
A ty nejlépe bys vše vědět měl
Neb naší úmluvy jsi opomněl?“

„Moje myšlenky máte jak na dlani
Naše schůzky mě k šílenství dohání.
Můj konec je blízko vy to vše víte.
Po ničem jiném tolik netoužíte
Brát lidi bez svědků stejně jak dříve.
Sekat je s pomocí své kosy křivé.
Brzy se dočkáte ztrácím svou sílu
Ni v sebe samého nemám už víru“

„Zas si se stal obhájcem mrtvoly?
Osud ti přiřadil nelehké úkoly.
Už znovu začal jsi tu bitvu prohranou.
Nakonec skončíš červíkům potravou.
Ale když takhle slyším tu prosbu tvou
Však buď si jistý že smrt jí zárukou
Až ručičky hodin se zahledí do stropu
Zase ji vytrhnu ze spárů životu.“

Pak už jen otočí se beze slova
A pouze přes rameno zvolá
„Doufám žes vědom svého činu.
Za budoucnost si neber vinu.“
Pak zmizí tak jako stíny v noci
Dívčinina procitá z její moci
Mladík se otočí a prchá do dáli
Nechce žádné díky ni pochvaly

Další den v novinách hrůzně čet
„Rodičům holčičky se zbortil svět“
Dívka v autě ji v noci srazila
A sama sebe přitom as zabily
(U článku fotka bezvládné řidičky)
Vždyť to je ta dívka ze včera
Tohle to smrt udělat neměla
„Tak takhle se mi ta zrůda pomstila.
Proč i tu holčičku života zbavila?“

Proč zrovna já mám se smrtí smlouvat
Proč zrovna já se mám zákonům vzdouvat
Už se to takto děje od nepaměti
Malý jsem byl a teď ten čas ale letí
Já měl být zmírajících lidí naděje
Teď už ta věta u srdce nehřeje
Konec už pomalu na dveře klepe
Nevidí východu myšlenky slepé

Provaz už zrádně kýve se u stropu
Učiním konec bídnému životu
Smrt už si přišla s úšklebkem na tváři
„Tvůj osud se již pomalu dotváří.“
Vidíš že pravdu ve všem jsem měla
Nadarmo s tebou se tady dřela
(Když tu teď visíš jak uzlík neštěstí)
Všechno se stalo jak mělo být
Nyní už semnou však musíš jít

Osud nás všech je křehounký vlas
Na konec tvůj nyní nadešel čas