král a šašek

Král na koni jel v širou dál,
šašek vedle něj,na loutnu hrál,
jaký život budou žít dál,
to nevěděl ani sám pan král.

Tak spolu jedou na koni cval,
jako by každý z nich život znal
a šašek dál na loutnu hrál,
aby aspoň vesel byl král.

Když spatřili na pasece bílou laň,
až šaškovi spotila se dlaň,
co s ní na loutnu tak hrál,
i král stuhnul a pohnout se bál.

Bílou laň jsem ještě nikdy neviděl,
zarazil se král a hned si pomyslel,
to nebude laň,ale dívka krásná,
mihla se mu hlavou myšlenka jasná.

Král seskočil s koně, tu laň políbil,
dívce krásné život šťastný přislíbil.
Navlékl ji zlatý prsten,co měl modrý kámen,
je pohádky konec ámen?

To není konec,to je teprve začátek,
sedli na koně a jeli naspátek.
Dívka na bílém koni,za ní seděl král,
vedle jel šašek,co krásně na loutnu hrál.