Stopa

Jsem jako stopa v blátě,
hluboká a zřetelná dál.
Jsem citlivá, však Ty znáš mě
a jen já dál se propadám.

Jako otisk boty v bahně,
při každém přešlapu se hloupím.
Se svými bolestmi bojuji marně
a tím své city otupím.

Kéž bych byla jen stopa v písku,
nestálá a trochu povrchní,
mohla bych být víc na blízku
všem těm, co mi rozumí.

Když zadul by vítr něžně,
stopa by sama zmizela.
Tak jak je přirozené,
duše by trpět neměla.

Kéž všechna dobrá slova
jsou stopou v kameni.
A ta zlá, nepříjemná
ať mizí a lidi netrápí.

Ať nejsou ani stopou v písku,
v tom co za nic nemůže.
Lepší je mít v prstě třísku,
ve dvou se všechno přemůže.

Mám sama stopu v duši,
ta jen tak sama nezmizí.
Proto nevyvstává moje zloba
a když už, tak rychle pomíjí.