Beznaděj

Beznaděj

Nejkrásnější osoba,
nejkrásnější bytost,
nejkrásnější doba,
nejkrásnější lítost.

A ta lítost ta ze všech nejtěžší,
lítost, kterou poznat je krutost.
A ta lítost ta, která nikoho netěší,
lítost, kterou pozná jednou každá bytost.

Slza s oka spadne,
sto myšlenek se honí,
růže v koutě vadne
a už ani nevoní.

Kde udělala chybu?
Kde asi, snad všude.
Teď potřebovala by zlatou rybu,
kde ji hledat bude?

Marně ji pozoruje,
marně ji hledá,
nikdo ji nezpozoruje,
najít se nedá.

Oči smutné
dívají se na zem,
není to však nutné,
naděje zhasli rázem.

Beznaděj se dostavila,
není co si počnout
Každá rada dobrá by byla,
ale už není se čeho dotknout.

„Smrti se nebojím“,
zařvala naposledy z úst.
Je to jako, když se narodím
a začne nový růst.

Smrt je jen další cesta životem a každý ji musí projít, projít k bohu.