Nechat slzy ve vodopád....v úlevu téci...

Vodopád sráží
Tě na kolena.
Voda dráždí
a přitom o Tě pečuje jako pěna.
Miliony kapek
smáčí tělo Tvé.
Propadáš stresu
...už je v duši,hlavě Tvé.
Hlava točí se,
ztrácíš pevnoou půdu pod nohama
...ztrácíš se v tom víru.
Utíkej....utíkej,
do krajiny míru,
sic za rohem čeká tě tma,
mrazící jako ledu kra.
Do kolotoče sis nastoupila
..takový jest pocit máš.
Ten cykluus,tak vyčerpatelný
důvěrně znáš.
Opřít do větru toužíš
tělo své.
Předat mu starosti své
...jen do ouška pošeptat
je tiše.
Do rukou jeho padnout
odevzdaně,
bez hany a bázně
....nechat slzy ve vodopád
....v úlevu téci.