Role co jsem nezvládla

Vzpomínáš si vlastně ještě jak si chtěla tenkrát žít?
Dobrodružně, užitečně, o svobodu svou se bít...
A jak žiješ teď? Myslíš žes to zvládla?
Nemůžeš dál ani zpět, sama jsi se připoutala...
Hraješ přesně obráceně, to už není podle scénáře.
S dalšími co nezvládli své role, zamčená u opiového oltáře.
Začala jsi přece dobře: dopředu jít, zkoušet štěstí na všech cestách.
Jen na jedno jsi zapomněla, scénář zněl: nic nikdy nevdat!
A to ty jsi nezvládla, publikum se posmívá,
tak to už si dohrála, divadlo se zhasíná.
V divadle života hraje se jen premiéra,
když skončí hra, končí celá kariéra.
Mohla jsi se rychle zvednout, než odejdou diváci,
Najít jenom odvahu, snahu o improvizaci.
Vrátit se do hry a hledat ztracenou svobodu.
Konečně žít jak jsi chtěla, dát šťávu svýmu příběhu.
Snad prostě Ti došla síla zpřetrhat svý pouta.
Možná že ti chybí víra...a možná jsi jen hloupá...