Pády

Dlážděný chodník
na ulici tvého žití
není tak rovný jak se zdá.

Ne každý kámen,
ne každý okamžik,
do mozaiky hladce zapadá.

Zakopneš poprvé,
první rozbitý loket nebo nos.
Najde se někdo, kdo ruku ti podá.

Zakopneš podruhé,
začnou se ti smát.
Možná někdo prohodí slova lítostivá.

Přijdou další pády,
zdá se, že už tolik nekrvácíš.
Kvítek bolesti v tobě uvadá.

Až přijde poslední
a tobě se nepodaří vstát,
vrátíš se na začátek.