Důvěra

Sedím si večer na křesle,
pozoruju obrázky na Tesle.
Kocourek čile přiběhne
a na klín mi usedne.

Hladím ho, drbu za oušky,
vrní, sladký je a miloučký.
A když se na mne podívá,
ten pohled si vážně užívám.

Ten pohled říká: „Já ti věřím,
nebojím se, na zádech tu ležím.
Vím, že mě nikdy nezradíš
Když chci, tak mě pohladíš.

Když onemocním, tak mě týráš,
dávat mi prášky, zlý zvyk míváš,
ale já vím, že i Ty trpíš,
pro mé zdraví to dělat musíš.“

A tak si tiše sedíme
a unisono vrníme.