3

Hledání

Byl kdysi jeden muž
a ten míval slzy
často svíral nůž
v dlaních.
Je snad příliš brzy
nebo pozdě snít
o tom co by mohlo být?

Byla jedna dívka
která měla duši
a ta šťastně umírala.
Že smrt duši sluší?
Ohavná fráze.

Jednoho dne se se setkali
a obloha se zřítila na zem.
Rozbila město na kusy
a uprostřed toho
blázen
a ta dívka bez duše.

A ona utekla
o utekl on,
neb zjistili,že jsou stejní.
Nádoba strachu přetekla,
když potkali podivný klon
sebe samých.
A v dálce zahřmělo.

A ukrývali se sami před sebou
neb tušili zkázu
a zhoubný vliv svých těl
a věřili a věděli,
že zůstanou-li v mrazu
zahynou

Když šílenství proniká
škvírami oken,
něco se vytváří
a něco zaniká.
Když dívka sedí bez hnutí
a muž tiše polyká
těžké břímě hříchu

Vyhýbali se navzájem
ona vycházela,když byla noc
a on nevycházel vůbec
a přitom ji pozoroval,jak moc
se dívá do jeho oken
a jestli pláče
své ohavné prázdno

Milenci v trních

Stáli tam a dívali se na sebe
on chvíli na ni
a chvíli zase na nebe
a chvíli zase na špičky,
které chtěly uletět

Vyslovila prapodivná slova
a oči jí přitom zchladly,
ale on nechtěl a tak znova,
mu je vkládala do hlavy
jako přebytečné zboží,
které nikdo nechce

Odolával jako skála,
silná a temná na břehu moře
a byl přitom jeden z mála,
co začal pochybovat
o sobě a o svém zdravém rozumu

Ale nakonec zavřel oči
a cítil její hlad pod kůží
a cítil jak svět se točí
a uvědomil si,
že není cesty zpět

A tak otevřel ústa
a začal mluvit,
slova ostrá a pustá,
které se spojily v jeden stín
a začaly se křečovitě svíjet

A ona vzala první růži
a prohledla si slastný trn,
který ji drze projel kůží,
když začetla se očí milence
podobných tisicům srn
tak plachých a zbytečných
jako on sám

A vzala psrt ozdobený krví
a přejela mu po rtech
a on věděl,že není prvý
a ani poslední,
kdo zemře

Otec a syn

Slibný autor jménem otec
došel až na samý konec,
když podíval se na své dlaně,
kravavé od krvé Páně,
jež jeho synovi patřila.

Proč se rány těžko hojí,
když zemře člověk vinou tvojí?
Proč teď otec u něj sedí
a na své dílo tupě hledí?
Dodýchal snad jeho syn?

V mělkých očích odlesk smutku
ve špinavé bledé tváři vskutku
zoufalcův výraz,hrdlo se mu svírá..
Pomůže mu někdo? Člověk? Víra?
Bohužel ..
je na to sám.

Prstem jezdí po ostré straně nože,
která před chvílí způsobila to že,
jeho jediný potomek klesl k zemi,
před chvílí křičel,teď je zase němý.
Jen ty široce rozevřené oči
bez výrazu