Starý pozorovatel hvězd

Nad hlavami romantických duší,
Nad těmi, kterým srdce jak splašené buší,
Nad muži, ženami, starci i dětmi,
Visí několik hvězd, jako volání do tmy.
* * *
A hvězda mine hvězdu, která hvězdu minula
A odpluje tam, kam ta před ní odplula.
Ještě jiskra, ještě blesk tu po ní zůstane,
Tomu starci z toho srdce málem ustane.
* * *
Jak krásná je noc a hvězdná obloha,
Jak zvláštní je pozorovat ji takhle zezdola.
Až tomu starci málem oči zvlhnou slzami,
Snad je to jen větrem či náznakem únavy.
* * *
Až když tu noční melancholii slunce náhle přeruší,
až potom starec zvedne se a spát svému tělu poručí.
Ovšem dlouho spáti nebude, ne víc než celý den,
Pak večer zase vzbudí se a vyjde znovu ven.