Slunce

Bylo letní odpoledne,
já čekám na tebe,
na pohodu až zavládne,
když vstoupím do nebe.

Tou pohodou jsi ty,
co do nebe táhne,
tvé sladké rty,
jak z nich láska prahne.

Přibližují se víc a víc,
všechny smysly matou,
jedno slovo říkajíc,
chci být jenom s tebou.

Celý z toho poblázněn,
skáču jako osel,
tvojí láskou poháněn,
navždy být tvůj posel.

Hned se cítím šťastnější,
když vím že tu jsi,
že mě vždycky potěšíš,
když mám depresi.

Jen ty všechno rozzáříš,
všechny teplem nadchneš,
jen ty všechno vytvoříš,
a hvězdy se dotkneš.

Jediné jsi na světě,
kdo nám štěstí dává,
a každé planetě,
slunce teplem mává.