Zajatec času

Deštivou podzimní krajinou,
zdoben pohřebními věnci
Stále víc odlétá za jinou,
víc přijatelnou existencí

Věnci, které v komoře mu zbyly,
když poránu v krčmě pohřbil
poslední zbytky naděje a víry
Popel z nich pak v pivu utopil

Teď sám se svým životem,
který je stále více "drahý"
a čas letí hrozným kolotem,
dál nedbající lidské snahy

Kruh, kde každá z nadějí
je znovu po zásluze udupána
Je moc, chtít cosi krásnější,
než jsou dní všedních rána?