Jménem Zavržená

V plaché soustředěnosti je krása,
krása ticha, samoty i zoufalství…
Pomíjivostí času a rychlostí okolního světa
ztrácí se malým smíchem, … - smíchem skrz slzy
A úkrytem je jen zlost, ta tupá slast…!
Sledujíce výsměch, planá přátelství
pociťuje,… ano, odhodlaností hrdlo se svírá…
Němá tvář
Bezesná, ač představami posetá
temná schránka mučedníkova svědomí,…
hlasy zmatená,… v nitru svém bloudí,
když v prázdné masce východisko ji vábí
Je silná! Urputná svébytnost srdceryvný boj svádí,
avšak ona nepodlehne!
Odloučená ostává sama sebou
Nařčena je jménem Zavržená, i ve chvíli,
kdy kapkami mořské rosy jim odhaluje realitu
Nevzdává se a ačkoliv jí svět nohy láme
z ran duše dále jen marné poučení plane
Tiskne řasy a hrdě mlčí…
A ačkoliv v ní bolest syčí,
nese co jí předurčeno…
Navzdory skutečnosti, jíž den za dnem
svou opuštěnou bytost ničí