Kopretina

Na louce si v klidu kvete,
je krásná, div se světe,
velká, bílá kopretina.

Zlatým květu prostředkem
povídá si se sluncem
velká, bílá kopretina.

Bílé lístky kolem zlata
rovnají se do kulata
velké, bílé kopretině.

Čmelák, ten k ní přiletěl,
nektaru se napít chtěl
od velké, bílé kopretiny.

Přišli jsme spolu do těch niv,
koukali jsme na ten div,
na velkou, bílou kopretinu.

Odběhl jsi, chtěl si ji utrhnout,
mně s ní radost nabísnout,
s velkou, bílou kopretinou.

Nemohla jsem to však dovolit,
myslel si to dobře, ale tu nádheru musím nechat žít,
velkou, bílou kopretinu.

I když z lásky od Tebe, v ruce by mi uvadla,
už nebylo by vyjímečného větrného kyvadla,
velké, bílé kopretiny.

A tak na louce si dál v klidu kvete,
je tak krásná, div se světe,
velká, bílá kopretina.