Polibek smrti

Polibek smrti

Smrt je krásná, hebká, vláčná,
Támhle vedle něco mlaská.
Pomalu se ke mně blíží,
Cítím, že jsem na pranýři.
Moje ruce, nohy, tělo
Škube sebou, aniž by chtělo.

A co že to bylo ten mlaskavý zvuk?
Odkud se hrnul prazvláštní hluk?
To nic, to jen mé tělo uslyšelo,
Že by ho něco vedle něj chtělo.

Malý červík si to ke mně vleče,
A já cítím- mé tělo už neuteče.
Ach lítají nade mnou vrány
A já cítím- klovou mé rány,
Mraveneček si to ke mně pídí
….Slídí….

Necítím bolest, necítím zlost, necítím….žel..
Ale jak moc bych chtěl.
Smrt si mě bere pod svá křídla,
Mladá, hodná, krásná a přísná
Dává mi polibek na můj líc,
Vede mě tmou a pak….?

Pak už nic.