Odevzdaná

Tak zas pohladit smíš
můj zápis pocitů na hebkém papíře kůže.
Tvá ruka u mne hledá skrýš
a má duše hledá rytíře, bojovníka, muže…

Tak uzmi co nabízím
a bez dlouhého ptaní dovrš vítězství své.
Ty tušíš, co já už dávno vím,
že zahrada má Tě ke svým branám zve.

Tak v tlukotu srdcí a symfonii vzdechů
se odevzdávám na oltář božstva Tvého,
čas zastavil se, už není nutno spěchu,
jen Ty si teď svědkem vzrušení mého.

Odpor můj slábne s prvním pohledem na Tebe,
složila jsem zbraně a s pokorou poklekla,
já proklínala boha, mou hrdost, noční nebe,
Tvé moci nade mnou skoro jsem se zalekla.

Však nyní jsi pánem mým
a já Tě nejen v srdci cítím,
až dáš mi tu možnost, čas, já zvím,
jak Ti láskou jedinou býti…

A to už napořád.