Ten, pán, jména nehoden

On, jak sám inkvizitor,
těla mého exekutor
bere, pálí, škrtí, dáví,
nenechá mě být,
ten pohled jeho - dravý,
nezachráním prostý lid.

Síly nemám sama dosti,
stíhá mě a stíhá vás,
kdyby byl to třeba sám ďas,
snad nebyla bych tolik v zlosti.

Nevoláte po pomoci,
o útoku nevíte,
proč jím děti strašíte?
za dlouhých temných nocí.

Nemá duši, ani srdce,
nikoho z nás nevynechá,
ač starý, paměť dobrou přece,
jméno stínům neponechá.