9.11.1987

Ještě pár krůčků, pár hodin pouhých,
již chytly Tě bolesti – ano to jsem já !
Zažiješ minut pár, nesmyslně dlouhých,
chvíli budeš cítit se ještě bolavá.

V bolestích a s láskou v očích se zapíráš,
s rozkazem v uších, slýcháš : „Musíš !“
Na bitevní posteli pěsti zatínáš …
pak hrozný křik..a... v oči mé se vpíjíš.

Byla jsem malinká, asi půl metru a něco,
vážila přes celá tři kila !
Malinký buclíček, no prostě děcko,
celý sál řevem jsem zavalila.

Byla jsem malinká, Mami, vzpomínáš?
Já bohužel ne, ač chtěla bych moc.
To jen Ty ten celý příběh znáš,
co probíhal, když den střídal temnou noc.

Chovalas v náručí moje tělíčko,
zpívala, hřála a milovala.
Stále líbala na tváře a čelíčko,
a s neklidnou v noci usínala.

Mám jen pár útržků, pár menších vzpomínek,
Vzpomínáš Mami? Je to už let,
Již odrostla jsem z roztomile malinkatých dítek,
a zítra již nastoupím v životě „CET“ ..