Odpusť....

Černé kadeře v rukou tvých,
a z úst pár slov bezcených.
V očích jen nenávist a hněv,
a ze srdce valí se krev.

Podlamují se ti kolena,
prý je to jen má vina.
Tvý rty rudý mě vábí.
a křivky tvýho těla svádí.

Jsi jiná,
všechno jen ne neviná.
Jsi tady a přesto pryč,
bojím se, že mě nikdy nepochopíš.

Od slz mokrý máš řasy,
snažím se pohladit tvý černý vlasy.
Snažím se uchopit tvý neklidný ruce,
a udobřit tvý rozbouřený srdce.

Řekni jak jen vrátit čas?
Ten pocit beznaděje je tu zas.
Zvláštní je tě prosit o odpuštění,
když vím, že má slova nic nezmění...