Naivita

Jen tak sedím a čekám,
Až zvonek zazvoní..
A já s taškou na zádech,
Kráčím schody jedna dva…..
Otvírám školní dveře
A tam stojíš ty,
Sedíš na lavičce,
A koukáš kdo vyleze z té tmy.
Stojím tam já a ty s úsměvem na tváři ke mně jdeš
Ve své náruči mě sevřeš….
A já se cítím zase Šťastná
Řekneš: ,, Jsi to ty, jsi tak zářivě krásná“
A já naivně věřím tvým lžím…
Pak brečím v každém všedním dnu…
A zas je to tu,
Ty zase děláš ze mě srandu…
Dělám že jedno mi to je,
Ale přitom všichni vidí jak bolí to srdce mé….
Ty jsi však zaslepen radostí,
Tak nevidíš druhého neštěstí….
Vždyť si mě miloval
A teď si mě ponižovat začal:‘(
Proč mě teda ne necháš být?
Vždyť chci jen normálně žít..
Chci od tebe toho moc?
Myslíš že jsi nejlepší?
100% se ti to zdá každou noc….
Prosím nechmně být to je všechno co po tobě chci…
Dokážeš si mě nevšímat
A pokaždé se do mě navážet?