Hledej...

Pověz mi, prosím... pověz mi něco...
Ruku na srdce dej a polož si tu otázku.
Kdo jsem? Jaké je mé Já? Znám se?

Možná ano,
možná ne;
někdy víc
a někdy míň.

Cítíš... cítíš jak tenká hranice to je?
Tak nejasná a přeci tak čirá...
... tak vrtkavá a přeci tak stálá...
... tak tajemná a přeci tak čistá...

Zkus to teď,
zkus si tu otázku položit znovu.
Už víš?
Řekni: "Já jsem..."
Pořád ne?
Nevadí!
Chceš poradit?
Dobře.
Tak poslouchej.

Jsi žena, jsi básník,
jsi rival, jsi spřízněná duše,
jsi nezapomenutelná osoba,
jsi nerozkvetlé poupě,
jsi magická aura,
jsi nedostižná idea...
... spoustu rolí v tomto světě máš...
... pro každého někdo jiný jsi.

Tak teď,
teď už víš?
Já vím,
promiň,
není to jen tak.

Víš... chci Ti něco dát.
Nevím... snad přijmeš radu mou.
Je to klíč...
klíč, který ukáže Ti cestu...
cestu k Tvému Já.

"Hledej v nás své vlastní Já,
otevři oči a poznej nejprv nás,
abys sebe samu poznat mohla pak."

... tak tajemná a přeci tak čistá...