Navždy...

Další slza
co nestihla´s jí setřít
ukápla na bílá ňadra
do černého výstřihu

Vějířem řas
víříš mlhu kolem sebe
a čekáš
že snad najdeš spasení

Tvé hebké tělo
co chlad už dávno necítí
samo ho šíří
prázdnou noční ulicí
a boky se Ti slastně vlní

Ve tmě - té nejčernější
lesknou se žluté oči
topící se v slzách
a rty po krvi prahnou
po té života darující

Pořád, už tolik staletí
ztrácíš se v závoji
havraních vlasů, nocí zářících
a černé srdce přeje si
zažít krásu smrti
nádheru vysvobození

Však utřela´s zas slzu smutku
a
zuby zanořila do dalšího
z tolika lidských krků

Navždy...