dvojdílná ženě ze snu

I.

byla by škoda ti neříct
že jsi krásná
ale vyslovím-li to
utečeš mi

vmetu ti to do tváře
už dneska večer
abych měl klid aspoň já sám
ale strach nezmizí

strach z toho
že se ušklíbneš
a budeš krásná dál
i po tmě

nebo ti neřeknu nic
a budu hrát roli tragickou
a zároveň sedět v osmé řadě
abych dobře viděl

byla by škoda ti neříct
že jsi krásná

II.

na místě kde kameny
vypadaj jak kostky droždí
mi došlo že krása to není
je to jen moje přání zoufalé

naopak - jsi šereda
a tryská ti to přímo z duše
moje blbost
že jsem brejle nesundal už dávno
a hůl nikam nezahodil

každé slůvko které ti vyklouzne
by smyslem neobstálo ani
mezi kameny
co vypadaj jak kostky droždí

naděje pomálu
iluze v kanálu
do kopru pomalu