Volám tě

Prázdno se kolem mě stahuje,
myšlenka s myšlenkou bojuje.
Cítím se jako v nemoci,
kdo mi jen může pomoci?

Co se to mé mysli zmocňuje?
Zlo se s mou duší spojuje,
nemám sílu tomu zabránit.
Kdo mě jen může zachránit?

Volám tě, ty však neslyšíš.
Volám tě, kdy mi odpovíš?
Dávno uplynul den a noc,
kdy mi jen přijdeš na pomoc?

Samotné v temném pokoji
mysl se s temnem propojí.
Den střídá noc a noc zas den,
lež střídá pravdu, skutečnost sen!

Co je sen a co skutečnost?
Je ďábel v duši skutečně nectnost?
Den po dni stále černější,
pověz, kdo ti byl milejší!

Na stěnách tančí černé stíny,
já sbírám poslední zbytky síly.
Volám o pomoc co to jde,
dokud mi chuť žít nedojde.