Pocity

Pocity

Procházím se v uličkách starý Prahy
Počasí je pod psa, zima, ale mě to nevadí
Omrzliny na rukou, na deštníku rampouchy
V tomhletom nečase už nelétají ani mouchy

Konec roku, blíží se závratným tempem
Ptám se sama sebe, proč nejedu metrem
Proč tady bloumám nějakou ulicí
Se zmrzlým úsměvem, s tajícími vločkami na líci

Proč neprobírám v teple mý osobní pocity
Kam vůbec jdu a proč u toho nejsi Ty
Kráčím a slzy se tlačí přes zamrzlý řasy
Nevím kam dojdu, a je mi to jedno asi

Snad ten svíravý pocit , ten ostrý nůž v hrudi
Snad se to zpraví, už brzy, všechno mě prudí
Hromady vzteku, zoufalství, deprese
Nevím jak z toho víru ven, vše vevnitř mele se

Najednou se můj pohled zvedl nahoru
A v uších mi zazněl chór Andělů
Teplo mě polilo a tlačilo se pod kabát
Vše začlo tát a mé ruce rozmrzat

Stojím a vím, že nic není ztraceno
Že se vším se poprat dá, že nic není zadarmo
Takže i krásný pocit v duši získáš bolestí
A pak jen prožíváš okamžiky štěstí

Procházím se v uličkách starý Prahy
Počasí je pod psa, zima, ale mě to nevadí
Ruce v teple a úsměv na tváři mám
Ty jsi vedle mě a nikdo už není sám