O sněhulákovi ... a o životě

Sníh padal od večera
Peřinku bílou na zemi vytvořil

Kámoška se ráno probudila
S radostí sněhulák z rukou jí vyskočil
Za okno něžně ho posadila

Svět se s ní vesele zatočil
Barevné vzpomínky na dětství
Kdo z nás je nemá :o)

Hodin pár uběhlo
A za oknem … místo očí sněhuláka
Zase jen omítka bledá

A loužička na parapetu?
Jak zemská přitažlivost velí
Cestu k zemi si hledá

Říká mi kámoška
Jak krátce její sněhulák
Svůj život žil

A já jí odpovím,
No vidíš, kdyby
V mrazáku byl …

Ona měkce odtuší
Nebylo tam místo
A pak – jistě by se bál … Byl by tam sám

Napadla mě paralela s naším životem:
Krásný věci a pocity
schovávat v mrazáku nemůžem.

I když víme, že je ztratíme
Tím, že jsou chviličku blízko nás
Vlastně žijeme :o)