Prosba

v pravdě zrozen prosil trpce matku:

vidouc v dálky tušíš, že jsem skončil
pohoď moje tělo po mé smrti do popela toho ohně, který ohřál tvoji večeři

pohoď tělo bez rozpaků nesouc svoji bolest a upustíš ji s ním až obalí se šedým prachem k nepoznání

pak pohleď v bělmo toho oka, hteré vidouc již jen tam a nikdy zpátky, Ti za tvou lásku díky pošle po tom větru, který trhal kusy masa cestou sem a nezachycen odnese Mě pryč