Pražské elegie

Miliony hlasů mi proudí kolem hlavy,
ale já je neslyším, nic nevnímám...
Jen jeden hlas...
Jeden zvuk uprostřed hluku Prahy
a jejích krás...
Spíše tedy kýčovitosti jejích panoram...
Hektičnosti velkoměsta
a jedné nepatrné duše,
co je z jiného těsta
a verše své píše... suše
na modře linkovaný stránky modrého bloku
jen kousek od posledního kroku...
Či skoku?
co na tom záleží
holubům na věži...
Ach matičko stověžatá,
kdy konečně za mnou zavřou se v Pelhřimově poslední vrata?