Pro Tebe...

Trápíš mě, víš to?

Proč nakládáš takovou tíhu na bedra má,
ve mně padla tvrz ta nezdolná.
Hraješ si se mnou jak kočka s myší.
Jen prázdno, tak pověz, kdo jej ztiší.

Chybí mi věci jež bývaly, chybí mi šťastný smích.
Mysl padá do hlubin. Pomyslné slzy na tvářích.
Již není jich aby smutek můj zmírnily,
nevidím léku jež rány mé by zhojily.

Ta svoboda- snad dar, či prokletí,
podobno závodu, kdo dál doletí.
Nechci už být člověkem co vzdušné zámky si maluje,
nechci býti tím jehož naděje stále jen zraňuje.

Není cíle kam směřovat, není kam jít.
Nezbývá než pohled do dáli a na tomto místě dlít.

Hle zde já stále jsem...
...Osude!
Čekám na Tvou odpověď