Hříbě

Snesla se tma,
je celá bílá,
stromy i trávu
očím skryla.

To ze své stáje v oblacích
seslal Martin hříbě bílé,
z oblohy se sype sníh,
cválá krajem rozpustile.

Do bílého oblaku
zahalí ,co se mu zachce,
bílá tma vše pohltila,
kraj se schoval v bílé masce.

Hejno vloček letí krajem,
v závějích si jak děti hrajem,
zmrzlé ruce,rudé tváře,
v očích malá polární záře.

A tu chvátá kovboj s lasem,
drsná smyčka zadrhla se,
uvízlo v ní bílé hříbě,
nebrání se, stojí klidně.

Do kraje se totiž vrátil
od moře zpět vítr vlahý,
bílý sen se rychle ztratil,
celý svět je zase nahý.

Za romantikou rychlá tečka,
z hebkých vloček zbude břečka,
mokré nohy ,v duši splín,
snad zachrání to aspirin.